| Teorie veřejné volby | •jak se rozhoduje o tom, co bude realizováno? zkoumá způsoby kolektivního rozhodování
•snaha o propojení ekonomiky a politiky – zkoumání politiky s použitím metodologických nástrojů teoretické ekonomie
•vznik v první polovině 20. století
• významní autoři: A. Downs (politický cyklus), K. Arrow, W. A. Niskanen, … |
| Veřejná volba | ⟶ Veřejná volba:
• Vědní disciplína, zkoumá volební pravidla, chování voličů, politických stran, byrokracie
• Zkoumá druhy kolektivního rozhodování ve veřejném sektoru, vyjednávání mezi subjekty na politickém trhu
• Aktéři – voliči, politické strany, byrokracie a zájmové skupiny veřejná volba – přeměna individuálních preferencí v kolektivní rozhodnutí
⟶ Veřejná volba – rozhodování ve veřejném sektoru
• Předmětem a kritériem rozhodování – veřejný zájem (?)
• Při veřejné volbě – vyjednávání mezi jednotlivými subjekty podle vybraných pravidel
• Rozhoduje se v rámci tzv. politického trhu
⟶ Analogie politického a ekonomického trhu (Downsovská analýza) |
| Aktéři veřejné volby | • Nabídka (nabídková strana) = politici => nabízí program = zboží; politické programy jsou velmi obsáhlé
⟶ Snaha: maximalizovat počet hlasů získaných od voličů
• Poptávka: voliči
• Zájmové skupiny (nátlakové skupiny) – skupina osob, jež se snaží maximalizovat svůj prospěch, snaží se ovlivnit voliče a politické strany – zájmové skupiny a byrokracie mohou být chápány různě, někdy jako nabízející a někdy jako poptávající na politickém trhu
• Byrokracie |
| Charakteristika politického trhu | • Krátkodobý horizont – preference aktivit s krátkodobým efektem – preference současnosti (viz politický cyklus) – politici chtějí, aby výsledky jejich práce byly co nejdříve vidět
• Politická rozhodnutí uvádí do praxe – byrokracie – nevolená, jmenovaná
• Racionální ignorance voličů (C > B Downs 1957) – náklady na získání informací jsou vyšší než užitek z volby – důvod nízké účasti ve volbách |
| Politické strany | • Nabídka = program politických stran, obsahuje velmi široké spektrum témat, aby oslovil co nejvíce voličů; často se programy jednotlivých stran překrývají; politické strany svými programy většinou cílí na voliče mediána = volič, který za určitých podmínek může rozhodnout, kdo bude vítězem |
| Voliči | ⟶ poptávka voliče je ovlivněna axiomy:
• 1) axiom úplnosti (předpoklad úplnosti) – volič si dokáže uspořádat všechny nabízené varianty v souladu se svými preferencemi; většinou není splněn, volič je většinou schopen určit první a poslední místo
• 2) axiom tranzitivity (tranzitivní chování) – volič si dokáže udělat žebříček stran podle toho, jak uspokojuje jeho potřeby; podle toho, jak se volič rozhodl již 2x, lze předpokládat, jak se bude rozhodovat i potřetí (pokud A > B a B > C, lze předpokládat, že A > C)
• 3) axiom výběru (předpoklad výběru) – volič preferuje tu variantu, která maximalizuje jeho užitek a uspokojení
⟶ racionální ignorant – volič, který záměrně nejde k volbám, protože poměřuje náklady a užitek
⟶ volit či nevolit? – platí:
• rovnost hlasů – je správné, že platí rovnost hlasů? – vede se kolem toho bouřlivá diskuse, ale nakonec se všichni shodnou na rovnosti hlasů
• tajné hlasování – nikdo se nesmí dozvědět, jak kdo konkrétně hlasoval
• právo volit – vázáno na věkovou hranici a způsobilost k právním úkonům, mají osoby starší 18 let, v Rakousku tuto hranici posunuli na 16
• právo být zvolen – vázáno na věkovou hranici, která je vyšší než u práva volit |
| Byrokracie | • byrokratický imperativ
• uvádí v život kolektivní rozhodování |
| Zájmové skupiny
Klasifikace zájmových skupin pro potřeby teorie veřejné volby: | ⟶ seskupení osob, které mají společný cíl (cíl – maximalizace vlastního užitku) – ovlivňují ostatní subjekty „politického“ trhu
⟶ dle cílů: ochranné zájmové skupiny (odbory), podpůrné zájmové skupiny
⟶ dle „společného zájmu“:
• profesní zájmové skupiny – spojuje je jejich profese – např. daňoví poradci (velmi silná zájmová skupina, je pro ně žádoucí, aby byly daňové zákony co nejsložitější), lékaři (silná zájmová skupina, mají velkou informační převahu; nástrojem stávky, demonstrace), právníci, zemědělci (prostřednictvím lobbistů ovlivňuje způsob rozdělování dotací z fondů EU), …
• na základě místa, odkud členové zájmové skupiny pocházejí – např. poslanci z jedné lokality (v rámci svého města se hádají a soupeří mezi sebou, ale jak jde o to, jak získat co nejvíce peněz ze státního rozpočtu, jsou schopni účinně spolupracovat – stejné to bude na národní úrovni v porovnání s evropskou)
• na základě hobby: např. myslivci (v ČR silná nátlaková skupina, je jim nadržováno například v oblasti držení zbraní v porovnání s ostatními lidmi) |
| Zájmové skupiny
Nástroje ovlivňování voličů zájmovými skupinami: | • dlouhodobé poskytování selektivních informací všem voličům (masmédia atd.), expertní činnosti
• poskytování selektivních informací určité skupině voličů, vybraným osobám – při kolektivním rozhodování hrají důležitou úlohu – např. ministři, vrcholní úředníci na ministerstvech
• podplácení vybraných skupin voličů (korupce):
⟶ přímé podplácení – ze zákona zakázáno, potrestán ten, kdo úplatek nabízí i ten, kdo přijímá
⟶ nepřímé podplácení – získání určité výhody, informací navíc – např. farmaceutické firmy nabízejí lékařům procenta z prodeje svých produktů, jestliže je budou předepisovat
⟶ měří se index korupčního jednání – zveřejňuje Transparency International
• využívání ekonomické moci, tj. nátlaku – stávky, demonstrace
• hrozba soudními spory – žaloba u mezinárodních soudů |
| Zájmové skupiny
Lobbování vs. korupce – zásady vysoké efektivnosti lobbování: | • Oslovit správné úředníky
• Udržovat funkční a aktivní vztah s příslušným poslancem, komisařem, ministrem, úředníky, …
• Dobré načasování (timing)
• Poskytovat konzistentní, cílené a relevantní informace
• Být objektivní – v ČR neexistuje zákon upravující lobby, silná hazardní a cigaretová lobby |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
1) pravidlo rozhodování jedince (diktátorské) | ⟶ Jestliže rozhoduje jedinec, má takové rozhodování své výhody i nevýhody
• Výhody: nízké transakční náklady na rozhodování ve srovnání se skupinovým rozhodováním
• Nevýhody: může dojít k odbornému případně morálnímu selhání jedince, riziko prosazování vůle jedince
• Předpokládáme, že tento jedinec má ze zákona danou pravomoc rozhodovat o věcech veřejných, disponuje potřebnými informacemi k rozhodování, má odbornou a morální kapacitu pro účinné rozhodování a disponuje potřebnými prostředky pro účinné rozhodování |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
2) pravidlo jednomyslné (jednohlasné) shody (konsensuální) | • založeno na jednomyslném souhlasu (konsenzu) všech zúčastněných stran, každý volič má stejnou váhu hlasu
• např. v orgánech NATO či v Radě bezpečnosti OSN, při rozhodování o přijetí nových členů EU
• výhody: vysoká demokratičnost hlasování, nepotlačení názorů menšiny na úkor vysokých transakčních nákladů, časově vleklá jednání (např. vídeňská a ženevská jednání o odzbrojení z poslední třetiny minulého století, která se vlekla několik desetiletí)
• některý z aktérů může vystupovat v roli „hatícího aktéra“, který ve skutečnosti nemá zájem na dosažení konečné dohody, a proto při jednotlivých krocích klade takové podmínky, které jsou pro ostatní jednající aktéry nepřijatelné => tento jev = „selhání konsenzuálního hlasování“, nebo také „kolaps konsenzuálního hlasování“
• s výsledky jednání musí souhlasit všichni aktéři veřejné volby |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: kolektivní rozhodování na bázi většinového hlasování | • Typické pro veřejnou správu – působí tzv. kolektivní aktéři, kteří společně projednávají nějaký veřejný problém, diskutují o něm, navrhují varianty na základě většinového hlasování vybírají variantu, která získá nejvíce hlasů
• Vyjádří se více jak 50% voličů, pro zásadní rozhodnutí je vyžadováno pravidlo kvalifikované většiny (3/5 nebo 2/3 většina) – jedná např. o změnu ústavy
• Relativní většina – vyhrává varianta s nejvyšším počtem hlasů – rychlé na rozhodování, ale vede k velmi silné opozici, mohou být přijata i pro většinu nesmyslná rozhodnutí – například se rozhoduje mezi 5 variantami a zvítězí varianta, pro kterou hlasovala více jak 1/5 lidí
• „většina hlasů“ je relativní označení
⟶ výhody:
• možné poměrně rychle dosáhnout výsledného řešení
• eliminuje hatícího aktéra, který se může projevovat při použití postupu jednomyslného hlasování
⟶ nevýhody:
• ani jedno z většinových pravidel nezaručuje, že bude vybrána nejvhodnější varianta
• většina může zneužít svého dominantního postavení a rozhodnout ve svůj prospěch výsledky hlasování plně v moci hlasující většiny změna, kdy si všichni hlasující polepší, označujeme jako tzv. paretovskou změnu (z normativního hlediska můžeme takovou změnu označit jako spravedlivou) většina může rozhodnout pouze ve svůj prospěch – menšina utrpěla ztrátu => část zdrojů jí byla odejmuta a přesunuta ve prospěch většiny – takovou změnu nazýváme redistribucí (z normativního hlediska ji můžeme hodnotit jako „nespravedlivou“)
• pravidla většinového hlasování se uplatňují zejména v politice
• problém ovlivňování pořadí při použití většinových pravidel |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: použití většinových pravidel | • používáme při kolektivním rozhodování
• každé většinové pravidlo má své přednosti a svá omezení – ani jedno z nich není dokonalé!
• všechna většinová pravidla způsobují nějakou hlasovací kolizi, resp. poruchu či problém – tuto skutečnost teoreticky zdůvodnil K. Arrow a formuloval ji ve větě známé jako Arrowův teorém: Neexistuje žádná hlasovací metoda na bázi většinového pravidla, která by 1) nezávisela na agendě (jednacím pořádku), 2) zaručovala efektivnost a 3) respektovala individuální preference
• většinová hlasovací pravidla a problém hlasovací kolize
• vybraná pravidla většinového rozhodování: |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující první preferenci: | • 3a) prostá většina (absolutní) – zjevně demokratické pravidlo – vítězí varianta, která získává nadpoloviční většinu hlasů (více jako 50 %)
• 3b) relativní většina – založeno na pluralitě názorů a za vítěze uznává toho, kdo získal poměrnou většinou hlasů, avšak nevýhodou je, že jsou zohledněny pouze první preference hlasujících => vítězí pouze relativní většina, přičemž ostatní hlasující se musí podřídit vůli relativní většiny
• 3c) kvalifikovaná většina – při hlasování o závažných společenských změnách, např. schvalování ústavních zákonů – souhlasné procento musí být více jak 3/5, 2/3, … |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference
Condorcetovo pravidlo (kritérium) | 4) Condorcetovo pravidlo (kritérium) – vzájemně párově porovnává jednotlivé varianty
• (francouzský filozof, matematik, politik, od r. 1769 člen Francouzské akademie věd)
• vítěz: varianta, která v párovém porovnávání vždy vítězí, se stává vítěznou
• výhody: zachycení uspořádání preferencí jednotlivých voličů
• problém: volební zacyklení (tzv. Condorcetův paradox) – příklad na preference voličů:
⟶ dané varianty vzájemně párově porovnáváme – vyhraje ta varianta/návrh, která při přímé konfrontaci vítězí nad každou z variant – může ústit v problém, který se nazývá hlasovací paradox/volební zacyklení – důsledky:
⟶ nejsme schopni volbu rozhodnout – chování netranzitivního voliče, který má tzv. dvouvrcholovou preferenci
⟶ je možné manipulovat s hlasovacím pořadím a tím pokaždé určit jiného vítěze
⟶ řešení: aplikace jiných způsobů rozhodování
• Arrowův (1972 NC) teorém nemožnosti
• neexistuje hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která by nezávisela:
⟶ na jednacím pořadí
⟶ zaručovala efektivnost
⟶ respektovala individuální preference |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference
Postupné hlasování (párové porovnávání) | • 2 rozhodovací kola – nejprve postavím proti sobě 2 libovolné varianty a poté vítěznou variantu postavím proti třetí variantě (pozor – to, jakým způsobem začneme, může ovlivnit výsledek => hrozí riziko zmanipulování hlasování) |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference
Hlasování na základě přidělování bodů | • každý volič má stejný počet bodů, vítězem je varianta s nejvyšším počtem bodů; respektuje všechny preference a i váhy |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference
Bordovo hlasovací pravidlo = Bordův počet = vážené pořadí | •každý hlasující má k dispozici určitý počet bodů, které na základě svých preferencí přiděluje jednotlivým variantám – umožní vzít na zřetel nejen první preference hlasujících, ale ani toto pravidlo nevylučuje riziko strategického chování hlasujících a s tím spjatých „zákulisních dohod“ |
| Hlasovací pravidla ve veřejné volbě
3) většinová pravidla: většinová pravidla respektující všechny preference
Schvalující hlasování | •Každý volič hlasuje pro ty varianty, které doporučuje k realizaci
•Některým preferencím nemusím dát hlas |
| Politik altruista | •politik, který přijímá rozhodnutí v zájmu většiny, rozhoduje se ve veřejném zájmu (ne osobním – maximalizace vlastního užitku) – takových moc nebude – jsou nepohodlní a v politice špatně končí – jejich hlasování se nedá dopředu předpokládat |
| Logrolling | •sousedská výpomoc (jánabráchismus), tzv. politické smlouvání
•podstatou je racionální politické smlouvání čili „obchodování“ s hlasy – jednající strany vstupují do vzájemné dohody a vytvářejí koalice tak, aby aktuálně, případně potenciálně v budoucnu maximalizovaly svůj užitek
•„něco za něco“ – obchodování s hlasy při politickém rozhodování, politické smlouvání, dohoda o vyjednávání podpory při hlasování
•př. v ČR volba prezidenta leden 2008 – lidovci podpořili Klause, aby prošel zákon o církevních restitucích – Kalousek potom odmítl, že došlo k obchodu s hlasy, i když to bylo naprosto zřejmé
•používá se i na půdě EU: Rakousko souhlasí s přístupem Turecka, pokud se zahájí jednání se zemí, na které má zájem Rakousko |
| Volič medián | •volič, pro nějž platí, že počet voličů preferující např. vyšší úroveň výdajů je roven počtu voličů, preferující nižší úroveň výdajů
•volič medián rozděluje lichý počet voličů na dvě početně stejné skupiny – v pravidlu prosté většiny je to volič, který určuje vítěze – je nazýván pozičním diktátorem – nabídka na politickém trhu je udělána tak, aby zachytily voliče mediána – podle průzkumů veřejného mínění
•vysvětluje, proč se programy politických stran přibližují – pokud některá strana vyhraje volby, ta druhá příště použije v něčem podobný program
•mediánový volič má na politickém trhu v případě normálního rozdělení prvních preferencí – za předpokladu, že nové politické strany nemohou ihned vstoupit na politický trh – dominantní roli
•indikátorem poptávky po poskytovaných statcích, a s tím souvisejících veřejných výdajích, je mediánový volič |
| Vězňovo dilema | •zkoumá se kdy a za jakých podmínek aktéři kooperují nebo kdy se navzájem podrazí
•hledá se „nejlepší“ postup bez ohledu na morálku – podraz – ten, kdo jedná sobecky, se chová racionálně
•pokud budou spolupracovat: nejefektivnější řešení, pokud se můžeme spolehnout na chování druhého subjektu – pokud se na druhého nemůžeme spolehnout, pak předpokládáme, že nás podrazí a uděláme to taky
•pozn. ve skutečnosti lidé ne vždy zvolí podraz – pokud je více kol, tak většinu těchto kol budou lidé kooperovat, protože se budou bát odplaty – když si to už nebudou moci vrátit, rozhodne se každý podle toho, co je pro něj osobně nejlepší |
